Zamyšlení o 1. neděli postní

"Ve středu už začala postní doba, že!?", říká Jindra spolužákovi. "Dodržels nějaký půst? Já teda ne! Jsem sice pokřtěný, do kostela mě vodila hlavně babička, ale teď už nejsem dítě, takže nic! Ani jsem ve středu nebyl od popela na čele. To mě jako dítě bavilo. Teď, na vejšce, mě baví jiné věci. Někdy jen vzpomenu! A jak Ty?"

"Máš pravdu, Jindro, ve středu začala příprava na Velikonoce, které říkáme postní doba. Půst v ten den beru jako začátek změn, které po celé postní období dělat mohu nebo nemusím. Záleží na mně! Postní dny poběží i bez mého aktivního zapojení se. Je to asi jako tady na vejšce, kam chodíme. Můžeš se zapojit a něco z toho mít, nebo ne, bez výsledku. Už tu jsme, tedy jsem se aktivně zapojili nástupem do prváku. Teď záleží, jak kdo vydrží dobu studia. No a u pokřtěných je to podobné. Křtem začalo jejich aktivní zapojení se. Pak záleží na každém, jak vydrží v době svého životního běhu. Doba postní je tedy částí celku. Něco jako příprava před závěrečným zakončením! Právě v této době se chci snažit o shrnutí celého tématu a uvědomění si, co pro mě může znamenat, že jsem pokřtěný! Že patřím do společenství církve! Že věřím v Trojjediného Boha! Že jsem teď, co jsem! Co chci být! Co nechci být! A proč…!

Jindro, takhle vidím křesťanství a baví mě to! A jak Ty…?

Drazí přátelé, a jak my…?

Požehnanou dobu postní

P. Jan Kunert