Růžencová tajemství
V naší krajině jsou na mnoha místech rozeseté tzv. křížové cesty. Většinou na úbočích kopců bývají různě umělecky ztvárněné výjevy z Kristova odsouzení, utrpení a smrti. V našem kraji takové křížové cesty najdete ve Stárkově, v Suchém Dolu nebo na Křížovém vrchu u Adršpachu. Méně běžná jsou podobná umělecká ztvárnění jednotlivých tajemství růžencové modlitby. U nás je můžeme nalézt například podél poutní cesty na Velehrad.
Co je to růženec? Starobylá modlitba, která se obrací k Bohu zvláště skrze Matku Boží Pannu Marii, ale zároveň vede k rozjímání o klíčových událostech života, utrpení a oslavení Ježíše Krista. Schéma modlitby najdete např. na webu maria.cz. Skládá se zvláště z tzv. desátků, z desetkrát opakovaného Andělského pozdravení, tedy z modliteb Zdrávas Maria.
Když uvažujeme, jak se pozná věřící člověk, je to mimo jiné podle toho, zda se obrací k Bohu, zda s ním hovoří, děkuje mu, prosí ho a chválí. K modlitbě vyzývá mnoho míst v Písmu svatém, je tam také zachyceno mnoho modliteb těch, kdo věděli, že Bůh nám naslouchá a také odpovídá na naše volání. Nejvzácnější modlitbou křesťanů je ta, kterou nás naučil sám Pán Ježíš, v níž se smíme obracet k Bohu slovy: "Otče náš".
Křesťanská tradice ví, že k Bohu nás přibližují nejen složité rozumové úvahy, ale také klidná, jednoduchá, opakovaná modlitba, která nás vede k soustředění a nahlížení duchovních skutečností. Už ve starověku se objevil zvyk, že se mniši modlili každý den 150 biblických žalmů a ti, kteří např. neuměli číst, modlili se 150 x Otčenáš nebo jinou modlitbu. Pro tuto modlitbu vznikaly různé pomůcky k počítání, nakonec vzniká ona šňůra s pěti desátky korálků, jak ji známe dnes. Dnešní podoba růžence je spojena s postavou sv. Dominika, kterému se ve 13. století P. Maria zjevila a vyzývala jej k šíření této modlitby. R. 1569 pak sv. papež Pius V. vydává dokument, ve kterém oficiálně schvaluje tento způsob modlitby. Tento světec vyzval celou Evropu, aby se modlila růženec, při jejím smrtelném ohrožení islámem, když na ni zaútočila turecká vojska. Hlavní bitva s Turky se pak odehrála na moři u řeckého Lepanta 7. 10. 1571. Tehdejší svědectví říká, že když se sám papež tento den právě modlil růženec, měl vidění této bitvy a poznal, že křesťanské loďstvo, i když bylo mnohem slabší, pod ochranou P. Marie zvítězilo. Proto byl tento den vyhlášen jako svátek P. Marie Vítězné, později P. Marie Růžencové.
Písmo sv. nám říká o P. Marii, že uchovávala slova Ježíšova ve svém srdci a rozvažovala o nich. A to je i smyslem růžencové modlitby. Abychom se ji správně modlili, je dobré znát, co znamenají jednotlivá její tajemství. Musíme otevřít Písmo svaté, přečíst si o jednotlivých událostech, abychom o nich dokázali uvažovat, abychom se jimi nechali oslovit, abychom pochopili, čím jsou aktuální právě pro nás zde a nyní. Pak s nimi můžeme spojit všechny naše osobní prosby, díky a chvály. Církev nám tedy v růženci nabízí 20 témat k rozjímání, jsou rozdělena po pěti do tzv. růžence radostného, bolestného, slavného a růžence světla.
Radostný růženec je zaměřen na událost Vtělení Božího Syna, který se pro záchranu nás lidí stává člověkem a rodí se lidské Matce Panně Marii. V radostném růženci mohu např. prosit, abych dokázal tak naslouchat Bohu, jako Maria andělovi. Mohu prosit, abych dokázal nést Krista druhým jako Maria Alžbětě a radovat se z jeho blízkosti. Mohu se klanět narozenému Ježíši spolu s mudrci. Mohu se učit pokoře od Svaté Rodiny, která se podrobuje obřadu uvedení do chrámu, ač malý Ježíš nekonečně převyšuje každý pozemský chrám. Nadějí je pro nás postoj starce Simeona, který se v závěru svého života mohl radovat z narození Spasitele, který přichází zlomit moc smrti a otevřít ztracený ráj. Konečně se zde můžeme modlit za ty, kdo Boha ještě neznají, aby Pána Ježíše nalezli podobně, jako jej Maria nalezla v jeho 12 letech v chrámě.
Růženec světla, zavedený teprve nedávno, od r. 2002, je zaměřen na Ježíšovo veřejné působení. Připomíná nám Ježíšův křest v Jordánu, který nás vyzývá k očistě našeho srdce, k níž vedl lid Izraele sv. Jan Křtitel. Zázrak na svatbě v Káně Galilejské nás může vést k modlitbě za rodiny. Dále se připomíná, jak Pán Ježíš učil zástupy – těmto nesmírně cenným slovům Božího Syna můžeme naslouchat i my, otevřeme-li knihu evangelií. Mají se i pro nás stát životním programem a cestou k Bohu. To nám připomíná i další tajemství, v němž před apoštoly na hoře Tábor Pán Ježíš zjevil svou slávu a ozval se zde hlas Boha Otce: "To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte." V závěru veřejné činnosti pak Kristus zakládá Církev a odkazuje jí to nejcennější, svátost svého Těla, pokrm věčného života, zpřítomnění jeho oběti, které se odehrává při každé mši sv.
Modlíme-li se Bolestný růženec, můžeme do něj vložit naše obavy z budoucnosti, dát je Kristu, který v Getsemanské zahradě bezvýhradně přijal vůli svého Otce, která jej vedla přes oběť k vítězství. Své bolesti můžeme spojit s Kristem, který byl pro nás bičován a korunován trním. Máme děkovat za možnost odpuštění našich vin, které tížily Ježíšův Kříž. Konečně máme ztichnout před mystériem Kristovy smrti. Původce života umírá, dává nám ten nejvyšší důkaz Boží lásky vůči nám lidem. Sám to říkal: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život."
Slavný růženec k nám pak promlouvá především o naději. Ježíš je vítězem nad smrtí, třetího dne vychází z hrobu a ukazuje se překvapeným učedníkům. Ukazuje, že jako on zvítězil nad smrtí, může projít ze smrti do životu každý, kdo je s Kristem spojen vírou, křtem a životem napodobujícím Ježíšovu lásku. Kristus vstupuje na nebesa, kde pro nás připravil místa. Sesílá nám dárce pravé moudrosti, Ducha svatého, který je duší Církve, inspiruje nás, abychom se vždy dobře rozhodovali a správně jednali. Poslední tajemství nám říkají, že Matka Ježíšova byla vzata do nebe s duší i tělem, a byla zahrnuta nebeskou slávou. Tak se stává i Matkou všech, kdo se stali učedníky jejího Syna. Ona je prostřednicí, která nám rozdává mnohé Boží dary. Jako skrze Marii přišel Bůh na tento svět, tak podobně skrze Marii přichází Bůh dnes ke každému člověku. Ona, ač pouhý člověk, má mimořádný význam v Božím plánu na záchranu člověka. Proto se k ní tak často a rádi obracíme, proto máme tolik mariánských poutních míst, pobožností, mariánských modliteb a písní…
Mnozí svatí říkali, že růženec je ta největší modlitba na této zemi, samozřejmě hned po mši sv. I sama P. Maria vybízela k této modlitbě nejen sv. Dominika, ale i později, zvláště když se zjevila v Lurdech, s růžencem v ruce, když vyzývala r. 1917 děti v portugalské Fatimě, aby se tuto modlitbu modlily s tím, že růženec může změnit i běh dějin světa, může zabránit i válkám. Ve Fatimě má původ i ona modlitba mezi desátky: "Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují". Modlitba růžence nás konečně má vést k obrácení a změně života, bez toho by neměla smysl. Tak to také říká závěrečná růžencová modlitba. Jestliže rozjímáme růžencová tajemství, máme také podle nich žít, abychom dosáhli toho, co slibují.