Zamyšlení o 3. neděli postní

"Když se neobrátíte, všichni zahynete." (Lk 9, 29)

"Já hrát nemohu, mám na noze sádru!", zvolal Jiří, když ho kamarádi zvali hrát vybíjenou. "Já sice žádnou sádru nemám, ale hrát také nebudu, nemám na vás čas!", byla odpověď Josefa. "Rád si zahraju, nikdy jsem to však nehrála, takže to bude tak vypadat!", zvolala Jaruška. "To já už jsem to hrál, dokonce i mnohokrát, ale protože už mně není 20 let, nechci blbnout, abyste nemuseli volat záchranku!", zavtipkoval dědeček Jarušky. Nakonec se však hrálo. I přes mnohé další komentáře, hodnocení a výmluvy se přece jen týmy sestavily.

Kdo vyhrál? Dle mého soudu vyhrál každý, kdo přemohl ten největší blok! A jaký? No přece ten uvnitř svého já! To velké riziko, že pokud z jakéhokolv důvodu nebudu dělat to, co se při hře v danou chvíli dělat má, nebude to oceněno, ale naopak povede k prohře! Tak do toho nejdu! Jenže společná hra nemá ráda sólisty a individua, kteří nevidí, že výhra je spolupráce všech! A o tom je vlastně naše pozemské putování. Každý jsme sice sólista, ale pokud se neobrátíme ke svobodě a dobru těch vedle nás, výhra nemůže být!

Drazí přátelé, vyhrát přece chceme každý…

Požehnaný týden

P. Jan Kunert