Zamyšlení o 4. neděli postní

"Bůh poslal Syna, aby skrze něho byl svět spasen." (J 3, 17)

Každá neděle by měla být svým způsobem dnem radosti, dobroty, odpočinku a hlavně lásky. Ta dnešní, stejně jako 3. adventní, čerpá téma radosti z biblických textů, vybraných na dnešek.

Mešní antifona: "Raduj se Jeruzaléme!" zaznívá ve všech kostelích při dnešní mši svaté. A právě každá mše sv., stejně jako každá neděle, by měla být setkání s Bohem, plné radosti, vděčnosti a lásky. Tuto teorii jistě známe všichni, kdo chodíme do kostela a znovu a znovu se snažíme ji chápat a přivádět do praxe. Díky moc za každé zrnko snahy! Teorie je daná jasně! Jsem si však téměř jistý, že praxe není společná, jednotná, pro všechny lidi. Jinými slovy, každý máme svůj osobní dar víry; dary a schopnosti dané pouze individuálně, každému zvlášť! Každý sám se jednou budeme zpovídat sám za sebe, a ne za jakoukoliv skupinu nebo kolektiv.

Ale proč to vlastně píšu? Jedna věc jsou teorie, ve kterých se pohybujeme, se kterými jsme seznamováni, ke kterým jsme přiváděni a druhá věc je praxe. Jak se je snažíme přivádět v praxi. Pokud by lidský, křesťanský život byl odkázán pouze a jen na nás a naše schopnosti, nebylo by to nic radostného…! "Bůh poslal Syna, aby skrze něho byl svět spasen." (J 3, 17). Nejsme tedy na to všechno sami! Každý máme tu nejlepší oporu! Skvělého průvodce! Božího Syna – Ježíše Krista!

Drazí přátelé, může být ještě větší důvod k radosti?

Požehnaný týden.

P. Jan Kunert