Zamyšlení o 4. neděli postní

"Hodujme a veselme se, tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen a je zas nalezen!" (Lk 15, 23- 24)

Nedávno jsem se dal do rozhovoru s jedním člověkem, myslím, že by se dal nazvat intelektuál. Nějaký čas spolupracujeme a je tedy vhodné znát názor na dělení dobra a zla v životě člověka. On, sice nevyznávající žádný uznaný duchovní směr, se však vcelku orientoval v podobách a náplních té které uznané církve a náboženství. O církvi římskokatolické, tedy mnou prezentované, hovořil jako o společenství "trestajícího boha". Tento pocit prý získal už v dětství a trvá doposud. "S vaším náboženstvím nechci nic mít! Respektuji však, že tu je! Je to volba každého! O církvi římskokatolické věděl důležité pojmy, ale hlavní podstata byla jiná! Protože už musel být čas jinak využit, nebylo možné dál pokračovat v hovoru.

Právě dnešní úryvek evangelia "O marnotratném synu" by mohl dost zásadně přispět k názoru na Boha, kterého naše církev uznává a v jakou jeho podobu věří! Jak krásně jednotlivé postavy dnešního úryvku evangelia vystihují každého z nás! Kolikrát už jste museli vy, rodiče, skousnout chování vašich dětí?! Ale zavrhnout, odsoudit a zcela se ho vzdát, umí jen a jen ten, kdo nemiluje! "Já Tě beru, i když jsi takový!" Samozřejmě, je tam lítost! Změna chování! Návrat k dobru! Ale právě přijetí někoho takového – a ještě v radosti a lásce – to je podoba Boha, kterého naše církev vyznává!

Drazí přátelé, jak moc Někoho takového člověk potřebuje!

Požehnaný týden

P. Jan Kunert