Zamyšlení o 5. neděli postní

"A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě." (J 12, 32)

Doba postní se schyluje ke svému vyvrcholení. Příští – Květnou neděli – zazní pašije a začne svatý týden. Máme tedy poslední, pátý postní týden, před vyvrcholením období příprav a očekávání slavného velikonočního vítězství! Sám Ježíš se v dnešním evangeliu zmiňuje o způsobu a podobě tohoto vítězství. Tenkrát to nikdo neočekával. Jeho slovům nebylo významově rozumět! Kříže v kostelích a na mnoha jiných místech po celém světě, jasně ukazují, co měl na mysli.

Na jednu stranu je to bolest, utrpení a smrt, s nimiž je kříž spojován, ale je tu možné připomenout také další význam kříže. "A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě." (J 12, 32) Vyvýšení ze země! Vyvýšení = odpoutání od země! Postupné vidění svého pozemského života i jinak, než pouze a jen ve světské rovině! Jinak než: "vidím, tedy chápu x nevidím, nezajímá mě!"

Věřím, že bez postupného odpoutávání se od světa, nebo alespoň pokusů o to, není možné správně chápat Ježíšovo velikonoční vítězství, nebo vůbec Ježíše jako takového. Uznejme, jak veliká musí být láska Boha k nám lidem! To, co Ježíš podstoupil, bylo z lásky k nám! Lze to pochopit? A ještě ke všemu chce přitáhnout k sobě = naplnit láskou – všechny lidi! To už vůbec nejde pochopit! Ale o tom to právě je! Nejde o to všechno chápat a pak jednat. Jde o to, snažit se chápat, jak být užitečný, vděčný, laskavý a umět se radovat, i když není po mém…!

Drazí přátelé, být nad věcí není hřích…!

Požehnaný týden

P. Jan Kunert