Zamyšlení o neděli Božího milosrdenství

Velikonoční oktáv vrcholí. Týden radostného prožívání Ježíšova vítězství končí právě tuto neděli. Ne, že by končila naše radost! Ne, že by končil důvod k naší radosti! To už vůbec ne! Naopak! Vždyť důvod velikonoční radosti je tu už více jak 2 tisíce let! Nezničila ho žádná "pohnutá" doba v minulosti, ani žádný sebestředný jedinec, společnost, nebo strana, která se o to snažila. Liturgicky trvá doba velikonoční až do slavnosti Seslání Ducha svatého, ale svoji neopakovatelnou hodnotou a trvalou nabídkou je stálá!

Dnešní neděle ještě přidává další důvod k radosti! Čím? Jak uvádí její název, je to o tom, jaký postoj může člověk od Boha čekat. Stejně tak jako vykupitelské dílo se nezíská lidskými zásluhami a splněním povinností, ale Boží láskou a Boží vůlí, tak i Boží milosrdenství a dobrota se netýká pouze vybraných! Jak vykoupení, tak i milosrdenství se týká každého, kdo o něco takového stojí! I když třeba má v nauce o Bohu minimální základy, nebo vůbec žádné, rozhodující je, s jakou láskou žije sám k sobě a ke svému okolí! S jakým zápalem stojí o dobro, které vnímá, ne jako něco výjimečného! Jakou radost má z nabízení a dávání toho, co může a ti druzí to opotřebují! Jinými slovy, velikonoční vykupitelské dílo je neopakovatelné člověk ho může přijmout nebo odmítnout. Kéž nás naplňuje radostí, že milosrdenství můžeme přijímat, ale i poskytovat druhým znovu a znovu!

Drazí přátelé, i když nejsme bohové, buďme milosrdní!

Požehnaný týden

P. Jan Kunert